Dle informací, které se mi podařilo o Novém Vrátě dohledat, se zde první domy začaly stavět až od roku 1900, tedy pár let poté, co zde vznikla smaltovna (na rohu dnešní Rudolfovské a Okružní ulice). V souvislosti s rozvojem smaltovny se místní lokalita rozrůstala a v roce 1934 zde byla postavena základní škola T.G.M. Podle ní se jmenovala nynější Rudolfovská třída do roku 1956, Masarykova (v místech od rozcestí na Hlinsko až na konec katastru).

Ačkoli tedy k rozvoji zástavby došlo až začátkem 20. století, rybníčky tady byly již dříve. Na mapách I. Vojenského mapování, z druhé poloviny 18. století, zobrazeny ještě nejsou (obrázek 1), ale najdeme je na mapě z roku 1827 (obrázek 2). Jde o mapu Císařského povinného otisku mapy stabilního katastru. Rybníčky tedy vznikly někdy koncem 18. století nebo v 1. pol. 19. století.  Na obrázku 2 jsou v místech dnešních rybníků vidět čtyři vodní plochy. Tyto čtyři vodní plochy jsou zaznamenány ještě na Státní mapě 1:5000 z roku 1951 (obrázek 3). Nicméně, na leteckém snímku z roku 1952 už rozeznáváme spíše jen dvě vodní plochy (obrázek 4). 

Z map je také patrné, že už historicky se jednalo spíše o nebeské rybníčky, jejichž zdrojem vody byla buď voda dešťová, nebo voda podzemní. Rybníčky neležely u vodního toku. Domnívám se tedy, že vznikly spíše jako výsledek nějaké důlní činnosti, která se zde v okolí prováděla.

Pokud překryjeme současný letecký snímek a již zmíněný Císařský povinný otisk mapy stabilního katastru z roku 1827 (obrázek 5), je zřejmé, že větší rybníček je složen z původně 3 menších vodních ploch a 1 vodní plocha byla i na území dnešního kovošrotu.

[Ukázat prezentaci]

 A jak na rybníčky a park vzpomínají pamětníci, kteří vyplnili náš dotazník?

Rybníčky byly místem, kde lidé prožívali své dětství – „U rybníka za školou jsem vyrostla. Naučila jsem se tu plavat, skákat šipku z dřevěného prkna. …. Nebyl den, kdy jsme nebyli za školou u rybníka.“.  Mají je spojené se vzpomínkami na dětské hry, své rodiče nebo prarodiče. Voda v nich byla čistá a dokonce zde děti lovily spousty škeblí. Lidé sem v létě chodili máchat prádlo, rybařit, koupat se, děti se učily plavat, opalovalo se zde.  V zimě pak zamrzlé hladiny rybníků hojně využívali pro bruslení a hraní hokeje. Na velkém rybníku za školou, bylo upevněno velké prkno – molo. Vzadu byla ukotvena dvě prkna, ze kterých se mohlo skákat do vody, protože tam byla voda hluboká.  V polovině rybníku byla naopak voda mělká tak, že zde děti dosáhly na dno. Je možné, že to bylo v místech mezi dvěma původními vodními plochami, viz obrázek 5. Byly zde také klouzačka a houpačka na skákání do vody. Rybníčky využívali lidé ke koupání i cestou na rybník Mrhal.

• „Má babička u rybníku pláchla prádlo, na velkém prkně, které bylo upevněno u schodu z kraje rybníka, hned u školy. My jsme zde trávili celé prázdniny. Koupali se, hráli karty na dekách, četli, a když se nás sešla větší banda, hráli jsme třeba na schovku, a nebo krvavý koleno :-). Za školou bývalo spousty keřů, do kterých jsme se schovávali. U většího rybníka vzadu, říkalo se tam ‚na hloubce‘, byla dvě prkna na skákání. Tady vzadu, dělávali starší kluci ohně, a když nám bylo rodiči dovoleno tam být až do večera, to bylo teprve dobrodrůžo. Tam jsme se párkrát i za tmy koupali. V polovině rybníku se zase říkalo ‚na přecházce‘, protože jsme šli, a když jsme měli vody po bradu, stačilo umět dvě, tři tempa a zase jsme dosáhli nohama na dno. Už si nepamatuji, jak ta dvě pojmenování vznikla, ale my jsme je měli spojené s hloubkou a mělčinou“.
• „Do svých 15 let jsem se chodila do rybníku za školou koupat (ze strany u pomníku padlých), maminka na louce bílila bílé cíchy, a pak je v rybníku vypláchla – to byla paráda“.
• „Naučila jsem se tam plavat, stejně jako všichni od nás z rodiny. S bratrancem a sestřenicí jsme našli pod lavičkou (dříve tam byla i klouzačka a vlez do vody) škeble, spoustu škeblí. Byli jsme z toho nadšeni“.
• „Celé mládí jsme zde trávili volný čas s kamarády. Děda mě tady naučil rybařit“.
• „Babička mi vyprávěla, že se do rybníčku chodili koupat. Jezdili na chatu na Mrhal, a když měli malé děti, tak při cestě tam si u rybníku dělali zastávku.“

Park byl větší a bylo tam více zeleně, hlavně keřů. V místech kovošrotu bylo fotbalové hřiště a louky. Lidé vzpomínají, jak zde hráli s kamarády fotbal, účastnili se hasičských tréninků, sbírali kaštany. „Před 20 lety byl ještě park za školou místem setkání místních dětí, mládeže i dospělých při různých akcích. Pořádaly se zde i hasičské soutěže a různá jiná setkání. Dnes travnaté hřiště za školou sloužilo denně ke hře volejbalu, nohejbalu. Bylo to takové centrální místo setkávání“. Na zmiňovaném hřišti byla antuka a dal se zde hrát i tenis.

Mezi společenské akce, na které se vzpomínalo, bylo pálení čarodějnic, stavění májky, jak se pořádaly závody kolem rybníka, konaly různé hasičské akce, den dětí, lampiónové průvody, stezka odvahy, nebo rozloučení s koncem roku. „Jako puberťáci jsme tam chodili stmelovat kolektiv“.

Řada lidí také vzpomíná, jak v parku zasadili stromy. Buď s babičkou a dědou, nebo jako rozloučení s pátou třídou místní ZŠ.

• „Závěrečný ročník základní školy každý rok zasadí nový strom“.
• „Hráli jsme si zde jako děti. Stromy sázeli babička s dědou“.
• „Trávila jsem zde celé dětství, je to pro mě nezapomenutelný kus života. Stálo by za to udělat toto území hezčí, protože je to pro spoustu lidí místo, kde tráví volný čas. Strom jsme tam zasadili s naší bývalou třídou na rozloučenou“.
• „Sázeli jsme se třídou strom a spadl jsem tam z kola“.
• „Park byl super, hráli jsme si tam již jako malé děti, bruslili, plavali v rybníku, kouřili poprvé za školou. Bylo to fajn místo, než ho zničil kovošrot a feťáci“.
• „V Novém Vrátě bydlím od roku 2005. V té době už byly rybníky ve špatném stavu. Na pozemku kovošrotu kradli bezdomovci a nepřizpůsobiví zbytky železa. Učila jsem v MŠ místní školy a tak jsme s dětmi pomáhali školákům ve zvelebování okolí školy, uklízeli okolo školy a v zimě se starali o ptáčky“.
• „Hrál jsem se svým kamarádem fotbal a já jsem  mu kopl míč moc vysoko a on uklouzl do bláta, které bylo pod brankou, a byl celý špinavý“.

Proč park navštěvují lidé dnes?

Výsledek odpovědí na tuto otázku z dotazníku je ukázán na obrázku 6. Nejčastěji lidé chodí na hřiště v parku s malými dětmi nebo se účastní akcí pořádaných dobrovolnými hasiči nebo Babycentrem Šikulka. Park je také hojně lidmi využívaný v zimě k bruslení na rybnících, chodí sem venčit psy nebo odpočívat. Mimo v dotazníku nabízené činnosti, nám lidé napsali, že sem také chodí na procházky, za vzpomínkami na dětství, lovit ryby, sbírat kaštany nebo také lovit plankton do malého rybníčku. 😀

Obrázek 6: Výsledky odpovědí na otázku: „Proč navštěvujete park?“. Graf ukazuje, kolik lidí zvolilo danou činnost.

Zpracovala: Ing. Eva Semančíková, Ph.D.

eva.semancikova[at]novevrato.cz

Nové Vráto, duben 2021

Zdroje:

1. Dotazníkové šetření, březen 2021 (http://parknovevrato.cz/participativni-rozpocet/jak-by-melo-vypadat-zeleno-modre-srdce-noveho-vrata/)
2. Geoportál ČÚZK
3. Národní geoportál INSPIRE
4. Skoro z každé rodiny pracoval někdo v Ullmannce, 8.7.2007. (https://ceskobudejovicky.denik.cz/zpravy_region/ullmannca_cb20070706.html)